Vít Ondrák
(1994)
Vystudoval Český jazyk a literaturu na FF UK, v rámci magisterského studia pak absolvoval obor Elektronická kultura a sémiotika. Ve studiu pokračoval i na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.
Fotografování se s přestávkami věnuje od střední školy. Zabývá se převážně černobílým dokumentem. Jeho styl vychází z flanérství – nekončícího, bezcílného bloumání, při kterém často dochází k neopakovatelným záznamům individuální skutečnosti skrz hledáček fotoaparátu.
Své práce zatím představil na kolektivních výstavách Prague Photo Festival a Vítězná 15.
Kdybych nefotil, musel bych o tom, co vidím a cítím, psát básně.
Fotím, tedy jsem.
Když fotím, cítím se víc než naživu. Cítím se přítomen.
A to stačí.
Reference
David Gaberle
street fotograf
„Fotografie Víta Ondráka se pro mě vyznačují notnou dávkou melancholie. Největší sílu série Pozorovatel vnímám bezpochyby ve zdánlivě statických snímcích, u kterých zároveň cítím vnitřní pnutí a dynamiku. Určitě tomu pomáhá autorova schopnost pracovat s kompozicí, texturami a tvary, které jakoby mimochodem ponoukají moje oči k setrvání v jednotlivých fotografiích.“
Tereza Vydrová
kulturní redaktorka
„Architektura a lidé si povídají. Ale zdáse, že ani jeden o tom neví. Možná se ve skutečnosti nejedná o dialog, nýbrž o nereflektovaný ale bezprostřední a nevyhnutelný kontakt. Akce a reakce. Kupící se jedna na druhou. Úvahy o tomto mlžném vztahovém poli mi navozují Vítovy fotografie, kde je život města rozvířen nenadálými ale zároveň zcela prostými setkáními. Lidí, předmětů, zvířat, rostlin, vody i lidské činnosti jako takové. Spočinutí v přítomnosti zachycených osob je pojídáno zvláštním pocitem odcizení v toku města s neopakovatelným pulsem. Těla jsou v zajetí svého okolí. A toho využívají Vítovy oči, mysl a ruce sochající nenadálá spojení neschopná návratu do původní nesouvislosti.“
Jan Mihaliček
válečný a dokumentární fotograf
„Vítkovy černobílé záběry na mne působí jemně melancholicky. Člověk v nich často není přítomen, ale přesto tam je patrný. Nakolik fotografie vypovídají o autorovi musí každý divák posoudit sám…“